Hausmann x Lilith, kap. 3. - 4.

19. dubna 2017 v 15:22 | Lilith |  Hausmannův mužský šovinismus x Lilith
Kapitola Třetí - Jak odsud?
Ideální žena se vteřinu po ejakulaci promění v partu kamarádů a basu lahváčů. vodácké úsloví

Původní text J.H.: Chlap je od pradávna lovec. Když sleduje kořist, dovede se soustředit, strádat a být vytrvalý. Po skolení kořisti se vrací k tomu, co kvůli lovu zanedbal, a odpočívá před dalším lovem. Tak to jde stále dokola. A tak to je dodnes v jeho vztahu k ženám. Za předpokladu, že se nezamiluje a nepřemění se z lovce na pastevce. Dovolte mi popsat příběh, který může být považován za modelový, neboť se denně odehrává ve stovkách parafrází v podání nejrůznějších mužů. Onehdy se mi líbila jedna studentka. Fyzicky samozřejmě. Učarovala mně krásným zadečkem, hodně vypouklým Venušiným pahrbkem rýsujícím se pod plavkami a nádherným poprsím. Přesto, že jsem měl v té době tu čest s mnoha desítkami žen, opět mě můj vnitřní hlas ponoukal: "Tak tohle musí být něco extra, jen ji svléknout z těch plavek by musel být zážitek, tu musíš mít, podnikni něco ty blbče!" X-krát jsem už v této pasti byl, x-krát jsem se přesvědčil, že to nadýchané tajemství schované pod plavkami je zase jenom pouhopouhá obdoba toho, co jsem již x-krát viděl a držel. Ale volání divočiny se jen tak ubránit nelze. Nyní tedy, vnitřním hlasem opět přesvědčen, se rozhoduji hnát se za něčím nevídaným. Dělám ze sebe kašpara, kecám nesmysly, přitakávám jí na věci, s nimiž z hloubi srdce nesouhlasím, ohlížím se, jestli mě v této potupné situaci nikdo nevidí nebo neslyší, směji se kecům, které mě nudí, utrácím čas i peníze, ale to mi nevadí, neboť jsem v dobyvatelském transu.

Následně autor popisuje, co vše naplánoval a podnikl, aby dívku svedl. Přičemž si stěžuje, že "oběť" měla jak naschvál volno jen v sobotu, kdy on měl trávit víkend s kamarády, což pocítil jako velkou strátu i přes dobyvatelský trans. Po dosažení vytýčeného cíle lituje promarněného úsilí a času. Přemýšlí jak co nejdřív zmizet a užít si zbytek výkendu podle svýc představ:
A zatím holka, pro jejíž získání bych si ještě před nedávnem olízl všech deset a kterou teď nenávidím, neboť jsem kvůli ní přišel o víkend s kamarády, se mi choulí na prsou a buduje vzdušné zámky našeho společného budoucího soužití, zatímco já usilovně přemítám, jak bych co nejrychleji zmizel. Nemaje v sobě tolik cynismu, hladím ji po všech partiích těla, které mi připadají nyní okoukané a normální, a divím se sám sobě, jak jsem ještě před pár hodinami byl ochoten za toto pohlazení obětovat cokoli.
Zůstanu tedy, budu hrát až do neděle kašpara, pane Bože, takového času, kluci bojují na skalách, zpevňují tělo i vůli a já se procházím za ručičku parkem s holkou, která se mi nepříjemně věší na krk. Teď, když už to vůbec není zapotřebí, si musím hrát na potenciální vážnou známost a stydět se sám před sebou. To mám za svou dobrotu, že jsem ji hned po jejím dobytí nevyhodil. Je mi však jasné, že toto vystřízlivění potrvá jen do doby, než spatřím další tajemně se dmoucí půvaby volající po prozkoumání.

J.H. třetí kapitolou a svým vlastním tvrzením, že většina mužů je "typem dobyvatelským" připouští, že tito muži chtějí ženy opravdu jen na sex. Sice si uvědomuje, že ženy většinově netouží primárně po sexu, ale po vážném partnerském vztahu. Zároveň mu ale nejspíš nedochází závažnost jednání tohoto typu mužů, kteří záměrným klamáním žen jen kvůli dosažení jednorázového sexu, jim způsobují nejen citovou újmu, ale probouzí v nich i nedůvěru a nevraživost nejen vůdči němu konkrétně, ale vůči všem mužům. Vlastně je poněkud zvláštní, když se J.H. diví v úvodu své knihy, že si žena ženě stěžuje na muže, který ji chtěl jen na sex, a sám odmítá pochopit, co je na tom špatného s tím, že ženě přece fyzicky nijak neublížil, ba naopak ji vzal na večeři a koncert či tak nějak....což je dle mého názoru velmi chabá omluva.

Můj závěr: Klamat ženy za účelem dosažení jednorázového sexu je bezohledná ubohost, pokud ovšem nejde o ženu "sexuálního predátora", kde klamání není zapotřebí. Ženská naivita jednoduše není na místě. Pokud je ženina priorita partnerský vztah k danému muži a nikoliv sex, je zapotřebí se nepodvolit příliž rychle, naopak delší časový odstup sníží riziko "nedorozumění".


Kapitola čtvrtá - Tři kategorie žen
Kvůli litru mléka si nepořizuj krávu! Německé přísloví

Nejsem si moc jistá, jestli v tomto případě J.H. použil vhodné přísloví.
V úvodu této kapitoly si stěžuje na ženy, kterým bohužel nejde během milování o to samé co mužům, tedy potřebu působit slast partnerovi. Tuto potřebu autor prezentuje až na výjimky jako čistě mužskou. Dále ženy dělí do tří kategorií podle ochoty uspokojovat partnera orálně. Domnívá se totiž, že ženy z této činnosti nic nemají, respektive že u toho žádnou slast nepociťují, takže konání orálního sexu vypovídá i dost o jejich sobectví/nesobectví:

1. Ty, které to nikdy neudělají. To jsou čistokrevní sobci. Proč by dělaly něco nepohodlného nebo něco, co se jim protiví? Přece ne jen proto, že to někomu jinému dělá dobře? Můžeme si být jisti, že tento typ žen se nikdy nevzdá svého pohodlí, např. aby za unaveného muže vrátivšího se výjimečně pozdě z melouchu, tréninku nebo flámu vyvalily popelnici nebo zastaly něco, co obvykle spadá do jeho kompetence. Nejčastějšími alibistickými argumenty jsou " je to odporné" (orální sex), "Je to jeho práce, tak co bych to dělala já" (popelnice), atd. Tu popelnici by přece vynesla proto, protože chlap je dnes výjimečně grogy, a co se sexu týče, nemělo by jí být odporné provádět něco, co druhému dělá dobře. Kdyby byl mužský pyj tak odporný, jistě by si ho nenechala strčit ani do sebe. Ne, ona si pouze řekne: "A co bych z toho měla?" Odpověď na tuto otázku pro tuto kategorii žen, bohužel, zní: "Nic".

2. Ty, které jsou ochotny to provést, až když není vyhnutí. Jsou blíže kategorii 1 než kategorii 3. Částečně totiž díky vypočítavosti či možnosti výměny této služby za nějakou protislužbu se přinutí tyto ženy k tomu, že za jistých okolností se k orálnímu sexu sníží. Nejsou to čistokrevní sobci, nýbrž sobci, s nimiž lze částečně vyjednávat, neboť chápou, že existuje něco, co se nazývá dávání radosti, i když s tím pohříchu kupčí. Vím o případu, kdy manžel manželce doma nakukal, že se na jakési odborné přednášce dověděl, že matka příroda to tak šikovně zařídila, že v jedné dávce spermatu je přibližně tolik železa, kolik ho žena za den ztratí krvácením. Od té doby se na její "dny" těší.

Do 3. kategorie žen spadají ty, které k chlapovi přijdou a řeknou: "Dnes jsi nějaký utahaný, v klidu lež, nic nedělej, já ti to udělám sama, aby se ti lépe spalo. " Tato žena by za nás, v případě nutnosti, vynesla i onu popelnici a tato žena se svým myšlením blíží našemu i v mnoha jiných aspektech každodenního života. Právem sklízí ovoce své velkorysosti v podobě našeho šlechetného chování vůči ní. 5 vysokou pravděpodobností tento typ ženy ani v ostatních případech nepřemýšlí, jestli dělá něco navíc nebo ne, a je nejenom naší povinností, ale i nezkalenou radostí oplácet jí stejnou mincí. Nezkalenou tím, co nám zní v uších v soužití s ženami z kategorií 1 a 2, totiž: "Já se můžu přetrhnout, abych ji snesl modré s nebe a ona si myslí; že je královna ze Sáby, a bere všechno jako samozřejmost." Vedle takové ženské si chlap brzy začne připadat jako otrok a dříve či později jí uteče.

Josef Hausmann se narodil roku 1953, patří tedy do generace první vlny s vysokou rozvodovostí viz. můj článek "Za degenerací mužů může žena?!" Jedná se o generaci lidí, kde mužům bylo během výchovy vštěpováno, že starání se o domácnost není ženina povinnost, ale v podstatě její přirozenost, taktéž že cokoliv dělá muž je důležité a co dělá žena druhořadé (tohle vše je hodně znát z textů J.H.). Ženám se stále ještě kladlo na srdce, aby se chovaly cudně a né jako prostitutky v nevěstinci, krom toho v nich už ale byla posilována ambicioznost. Výsledkem byla generace, kdy ženy považovaly sex stále za něco neslušného a jen pomalu se učili rozumět své vlastní sexualitě. Není se pak čemu divit, když J.H. ve svých sexuláních zkušenostech narážel na ženy, které se orálnímu styku bránily nebo ho dokonce považovaly za nechutný.
V dnešní době je velmi málo žen, které by s orálním uspokojením svého partnera měly problém, dokonce si to velmi užívají neb je to velmi velmi velmi vzrušuje (mluvím ze zkušenosti své a žen z mého okolí). Naopak vím opět z vlastní zkušenosti o existenci mužů, kterým se protiví uspokojovat orálně ženu a dokonce a to mě hodně překvapilo, je nijak zvláště nevzrušuje ani orální drážnění jejich penisu. Jedná se sice o menšinu, ale opravdu existují.
Neschopnost/ schopnost /ochota /neochota ženy dráždit svého partnera orálně může být způsobena mnoha vlivy, ať už se jedná o výchovu, povahu či kvalitu vztahu k partnerovi, vždy se bude jednat o pohled subjektivní. Sobectví je všeobecně negativní vlastnost týkající se mužů i žen, neřekla bych, že problematika oralního sexu souvisí se sobectvím coby vlastností většiny žen, tak jak to naznačuje J.H., který uvádí úsměvný příklad s popelnicí, nicméně nezmiňuje se, že by sám ženě někdy pomáhal s domácností nebo se vůbec zabýval tím, zdali je unavená nebo ne...docela by mě zajímalo jak vypadá to jeho modré z nebe neb jeho texty jsou cítit egocentrismem vysoké úrovně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama