Srí Lanka a co z ní plyne, aneb: Hloupí lidé/ hloupá společnost?!

19. dubna 2017 v 17:26 | Lilith |  Do duše..
Letos v zimě jsem si poprvé v životě dopřála exotickou dovolenou. Tři týdny jsme s přítelem strávili na Srí Lance. S batůžky na zádech, žádná cestovka jen přibližný cestovní plán a spousta nadšení z exotického neznáma před námi. Chtěla jsem si odpočinout od moderní civilizace zkažené a cizí k vlastním lidem, jako macecha snažící se zbavit nevlastního dítěte.
Ano byla jsem upozorněna na šok z odpadků válících se všude, kam dosáhne ruka či došlápne noha Srí Lančana, připravena na všudepřítomný hluk, lomoz a smrad z neekologických tuk-tuků, neustálé vyřvávání a vlezlost prodavačů a naháněčů. První jsem to brala jako takovou trošku jinou exotiku, dokonce svým způsobem sympatickou. Nicméně čeho je moc, toho je příliš. Prý jsou Srí Lančané milí, upřímní, v podstatě nezkažení lidé. Pravděpodobně se tedy Srí Lančané mění hodně rychle. Netrvalo moc dlouho a začala jsem si připadat jako lovná zvěř, hloupá kráva, která se musí co nejvíc podojit jinak je k ničemu. Přesně takový pocit jsem měla z neustáleho vnucování předraženého zboží, z dotčenosti dle výrazu tváře prodávajícího i jeho slov v případě, že jsem si jeho předražené zboží odmítla koupit. Už tam moc dobře vědí, že existují hloupí Evropani a Američani, kteří neví, že se má smlouvat, hloupí tak, že ochotně zaplatí nejméně čtyřnásobek ceny jakéhokoliv zboží. Těchto turistů je tam tolik, že domorodci už prostě ani nesmlouvají, moc dobře vědí, že můžou prodávat předraženě, že nějaký ten blb se vždycky najde. Skoro všechny vstupy podražily, většina ovoce stála tolik co u nás nebo byla dokonce výrazně dražší i když jste se nedali a smlouvali.
Země je to skutečně krásná, ale opravdu špinavá a při vší té špíně a odpadcích kdekoliv, vám té země začne být dřív či později líto a tím pádem se vám v té krásné zemi přestane líbit nejpozději do 10 dnů od příjezdu.

Je to zvláštní, Srí Lanka je nejen krásná, ale i velmi bohatá země, její obyvatelé by mohli žít velmi snadno a bez větší námahy jako "milenci v Modré laguně". Kteroukoliv dobu zraje ovoce na nějakém stromě, stačilo by jen chovat nebo sem tam ulovit nějakou tu zvěř, připěstovat si zeleninu, ovoce je bez námahy všude dost...navíc tyrkysový oceán obklopující celou zemi, prostě země zaslíbená. Ale oni ne, oni chtějí moderní elektroniku, mít spoustu peněz, aby si mohli stavět nákladná sídla a jezdit v drahých rychlých autech, být jako bílí. A tak se postupně vzdávají své svobody, své krásné země, obklopují se tuny plastů s absolutní neůctou ke své vlastní zemi, okrádají turisty s pocitem, že turisti se přece okrádat mají, protože jsou bohatí. Čím déle tam jste, tím víc je vám z toho všeho nevolno. Dokonce i budhističtí mniši se vám snaží vnutit požehnání za co nejvíc peněz, klidně několikrát po sobě, protože je to dobré na karmu a čím víckrát tím líp, nejlépe za co nejvíc peněz až vám to nutně připomíná středověké prodávání křesťanských odpustků. Snaží se z vás vymámit vstupné do svých chrámů i tam, kde se žádné platit nemá, jsou k vám drzí a chovají se nadřazeně...ano, opravdu mluvím o budhistických mniších. Mimochodem, když je potkáte v dopravním prostředku nebo ve městě, téměř vždy u sebe mají moderní dotykový telefon a notebook hozený přes rameno.

Odjížděla jsem z tama naprosto zdrcená. Praktický příklad toho jak peníze kazí nejen charakter. Vracím se do Čech, alespoň jsem doma a je tu už i relativně čisto, už jsme se naučili třídit odpad, ale stále ještě produkujeme spoustu nadbytečného odpadu a někteří stále nechápou, proč ho třídit nebo proč ho neházet podél cest či nevyvážet do lesů.

Bylo by fajn, kdyby lidé neměli potřebu honit si ego, stavět velkolepá sídla, čím vyšší tím lepší, projektovat co nejrychlejší a nejvydesignovanější auta, neměnili svůj šatník podle nejnovějších trendů každý rok a vyžadovali prostě jen kvalitu. Kvalitní obuv, kterou po letech užívání stačí jen opravit, kvalitní oděv, který se dá nosit i po vyprání a nepodléhá módním trendům. Ráda bych kupovala bonbóny a sladkosi bez zbytečných chemických přísad a jen na váhu, bez těch hnusných obalů, které mají za úkol přinutit člověka nebo jeho dítě, aby se je hlavně koupilo. Vlastně veškeré jídlo, zrušila bych jakoukoliv reklamu, která nám stejně jen lže v honbě za ziskem svého výrobce. Zbytečně si komplikujeme život a platíme za to tím, že většinu času trávíme v práci, která málokoho baví, jen kvůli tomu, abychom se mohli obklopovat výdobytky moderní doby, kupovat si víc nepotřebností a dávat sousedům na jevo své bohatství. Co na to říct? Prostě ubohost od základu. Proč nám nestačí radovat se z krás naší země, jíst zdravě to co nám nabízí příroda v tom nejlepším složení jaké si naše tělo může přát. Proč nežijeme zdravě přirozeně a nezískáváme vše potřebné k životu přiměřenou námahou a pohybem, ale raději místo toho tloustneme v autě, před televizní obrazovkou, cpeme se nezdravím jídlem z konzerv a z fást foodů a pak zase draze platíme za pohyb ve fitnes centrech? Proč se cpeme práškama, které nás prokazatelně postupně zabíjí a zbavují schopnosti se rozmnožovat. Jakékoliv vynálezy naší společnosti se časem prokazují zdraví a životnímu prostředí škodlivé, postupně se zabíjíme, ale vůbec nám to nebrání v tom pokračovat.

Vše to nejlepší pro nás tu bylo už před námi a nám to nestačí, chceme snad přírodě ukázat, že my jsme lepší nebo chytřejší než ona? Co si dokazujeme tím, jak se ve všem rýpem s tou naší nekonečnou potřebou vše škatulkovat, která nikdy k ničemu dobrému nevedla? Proč byly a jsou války, proč chce jeden náčelník vládnout dvěma kmenům a územím, proč si státníci myslí, že právo na svobodu neexistuje a ten kdo vládne většímu území je lepší, není to tak trošku příliš hloupé?
Snažím se sebevíc pochopit logiku konání lidstva, ale nedaří se mi v něm nalézt moc dobré vůle, za to mamon a spoustu chamtivosti. Co se to s lidmi stalo, to jsme vážně tak hloupí? Vůbec tomu nerozumím, vy snad ano?
 

Hausmann x Lilith, kap. 3. - 4.

19. dubna 2017 v 15:22 | Lilith |  Hausmannův mužský šovinismus x Lilith
Kapitola Třetí - Jak odsud?
Ideální žena se vteřinu po ejakulaci promění v partu kamarádů a basu lahváčů. vodácké úsloví

Původní text J.H.: Chlap je od pradávna lovec. Když sleduje kořist, dovede se soustředit, strádat a být vytrvalý. Po skolení kořisti se vrací k tomu, co kvůli lovu zanedbal, a odpočívá před dalším lovem. Tak to jde stále dokola. A tak to je dodnes v jeho vztahu k ženám. Za předpokladu, že se nezamiluje a nepřemění se z lovce na pastevce. Dovolte mi popsat příběh, který může být považován za modelový, neboť se denně odehrává ve stovkách parafrází v podání nejrůznějších mužů. Onehdy se mi líbila jedna studentka. Fyzicky samozřejmě. Učarovala mně krásným zadečkem, hodně vypouklým Venušiným pahrbkem rýsujícím se pod plavkami a nádherným poprsím. Přesto, že jsem měl v té době tu čest s mnoha desítkami žen, opět mě můj vnitřní hlas ponoukal: "Tak tohle musí být něco extra, jen ji svléknout z těch plavek by musel být zážitek, tu musíš mít, podnikni něco ty blbče!" X-krát jsem už v této pasti byl, x-krát jsem se přesvědčil, že to nadýchané tajemství schované pod plavkami je zase jenom pouhopouhá obdoba toho, co jsem již x-krát viděl a držel. Ale volání divočiny se jen tak ubránit nelze. Nyní tedy, vnitřním hlasem opět přesvědčen, se rozhoduji hnát se za něčím nevídaným. Dělám ze sebe kašpara, kecám nesmysly, přitakávám jí na věci, s nimiž z hloubi srdce nesouhlasím, ohlížím se, jestli mě v této potupné situaci nikdo nevidí nebo neslyší, směji se kecům, které mě nudí, utrácím čas i peníze, ale to mi nevadí, neboť jsem v dobyvatelském transu.

Následně autor popisuje, co vše naplánoval a podnikl, aby dívku svedl. Přičemž si stěžuje, že "oběť" měla jak naschvál volno jen v sobotu, kdy on měl trávit víkend s kamarády, což pocítil jako velkou strátu i přes dobyvatelský trans. Po dosažení vytýčeného cíle lituje promarněného úsilí a času. Přemýšlí jak co nejdřív zmizet a užít si zbytek výkendu podle svýc představ:
A zatím holka, pro jejíž získání bych si ještě před nedávnem olízl všech deset a kterou teď nenávidím, neboť jsem kvůli ní přišel o víkend s kamarády, se mi choulí na prsou a buduje vzdušné zámky našeho společného budoucího soužití, zatímco já usilovně přemítám, jak bych co nejrychleji zmizel. Nemaje v sobě tolik cynismu, hladím ji po všech partiích těla, které mi připadají nyní okoukané a normální, a divím se sám sobě, jak jsem ještě před pár hodinami byl ochoten za toto pohlazení obětovat cokoli.
Zůstanu tedy, budu hrát až do neděle kašpara, pane Bože, takového času, kluci bojují na skalách, zpevňují tělo i vůli a já se procházím za ručičku parkem s holkou, která se mi nepříjemně věší na krk. Teď, když už to vůbec není zapotřebí, si musím hrát na potenciální vážnou známost a stydět se sám před sebou. To mám za svou dobrotu, že jsem ji hned po jejím dobytí nevyhodil. Je mi však jasné, že toto vystřízlivění potrvá jen do doby, než spatřím další tajemně se dmoucí půvaby volající po prozkoumání.

J.H. třetí kapitolou a svým vlastním tvrzením, že většina mužů je "typem dobyvatelským" připouští, že tito muži chtějí ženy opravdu jen na sex. Sice si uvědomuje, že ženy většinově netouží primárně po sexu, ale po vážném partnerském vztahu. Zároveň mu ale nejspíš nedochází závažnost jednání tohoto typu mužů, kteří záměrným klamáním žen jen kvůli dosažení jednorázového sexu, jim způsobují nejen citovou újmu, ale probouzí v nich i nedůvěru a nevraživost nejen vůdči němu konkrétně, ale vůči všem mužům. Vlastně je poněkud zvláštní, když se J.H. diví v úvodu své knihy, že si žena ženě stěžuje na muže, který ji chtěl jen na sex, a sám odmítá pochopit, co je na tom špatného s tím, že ženě přece fyzicky nijak neublížil, ba naopak ji vzal na večeři a koncert či tak nějak....což je dle mého názoru velmi chabá omluva.

Můj závěr: Klamat ženy za účelem dosažení jednorázového sexu je bezohledná ubohost, pokud ovšem nejde o ženu "sexuálního predátora", kde klamání není zapotřebí. Ženská naivita jednoduše není na místě. Pokud je ženina priorita partnerský vztah k danému muži a nikoliv sex, je zapotřebí se nepodvolit příliž rychle, naopak delší časový odstup sníží riziko "nedorozumění".


Kapitola čtvrtá - Tři kategorie žen
Kvůli litru mléka si nepořizuj krávu! Německé přísloví

Nejsem si moc jistá, jestli v tomto případě J.H. použil vhodné přísloví.
V úvodu této kapitoly si stěžuje na ženy, kterým bohužel nejde během milování o to samé co mužům, tedy potřebu působit slast partnerovi. Tuto potřebu autor prezentuje až na výjimky jako čistě mužskou. Dále ženy dělí do tří kategorií podle ochoty uspokojovat partnera orálně. Domnívá se totiž, že ženy z této činnosti nic nemají, respektive že u toho žádnou slast nepociťují, takže konání orálního sexu vypovídá i dost o jejich sobectví/nesobectví:

1. Ty, které to nikdy neudělají. To jsou čistokrevní sobci. Proč by dělaly něco nepohodlného nebo něco, co se jim protiví? Přece ne jen proto, že to někomu jinému dělá dobře? Můžeme si být jisti, že tento typ žen se nikdy nevzdá svého pohodlí, např. aby za unaveného muže vrátivšího se výjimečně pozdě z melouchu, tréninku nebo flámu vyvalily popelnici nebo zastaly něco, co obvykle spadá do jeho kompetence. Nejčastějšími alibistickými argumenty jsou " je to odporné" (orální sex), "Je to jeho práce, tak co bych to dělala já" (popelnice), atd. Tu popelnici by přece vynesla proto, protože chlap je dnes výjimečně grogy, a co se sexu týče, nemělo by jí být odporné provádět něco, co druhému dělá dobře. Kdyby byl mužský pyj tak odporný, jistě by si ho nenechala strčit ani do sebe. Ne, ona si pouze řekne: "A co bych z toho měla?" Odpověď na tuto otázku pro tuto kategorii žen, bohužel, zní: "Nic".

2. Ty, které jsou ochotny to provést, až když není vyhnutí. Jsou blíže kategorii 1 než kategorii 3. Částečně totiž díky vypočítavosti či možnosti výměny této služby za nějakou protislužbu se přinutí tyto ženy k tomu, že za jistých okolností se k orálnímu sexu sníží. Nejsou to čistokrevní sobci, nýbrž sobci, s nimiž lze částečně vyjednávat, neboť chápou, že existuje něco, co se nazývá dávání radosti, i když s tím pohříchu kupčí. Vím o případu, kdy manžel manželce doma nakukal, že se na jakési odborné přednášce dověděl, že matka příroda to tak šikovně zařídila, že v jedné dávce spermatu je přibližně tolik železa, kolik ho žena za den ztratí krvácením. Od té doby se na její "dny" těší.

Do 3. kategorie žen spadají ty, které k chlapovi přijdou a řeknou: "Dnes jsi nějaký utahaný, v klidu lež, nic nedělej, já ti to udělám sama, aby se ti lépe spalo. " Tato žena by za nás, v případě nutnosti, vynesla i onu popelnici a tato žena se svým myšlením blíží našemu i v mnoha jiných aspektech každodenního života. Právem sklízí ovoce své velkorysosti v podobě našeho šlechetného chování vůči ní. 5 vysokou pravděpodobností tento typ ženy ani v ostatních případech nepřemýšlí, jestli dělá něco navíc nebo ne, a je nejenom naší povinností, ale i nezkalenou radostí oplácet jí stejnou mincí. Nezkalenou tím, co nám zní v uších v soužití s ženami z kategorií 1 a 2, totiž: "Já se můžu přetrhnout, abych ji snesl modré s nebe a ona si myslí; že je královna ze Sáby, a bere všechno jako samozřejmost." Vedle takové ženské si chlap brzy začne připadat jako otrok a dříve či později jí uteče.

Josef Hausmann se narodil roku 1953, patří tedy do generace první vlny s vysokou rozvodovostí viz. můj článek "Za degenerací mužů může žena?!" Jedná se o generaci lidí, kde mužům bylo během výchovy vštěpováno, že starání se o domácnost není ženina povinnost, ale v podstatě její přirozenost, taktéž že cokoliv dělá muž je důležité a co dělá žena druhořadé (tohle vše je hodně znát z textů J.H.). Ženám se stále ještě kladlo na srdce, aby se chovaly cudně a né jako prostitutky v nevěstinci, krom toho v nich už ale byla posilována ambicioznost. Výsledkem byla generace, kdy ženy považovaly sex stále za něco neslušného a jen pomalu se učili rozumět své vlastní sexualitě. Není se pak čemu divit, když J.H. ve svých sexuláních zkušenostech narážel na ženy, které se orálnímu styku bránily nebo ho dokonce považovaly za nechutný.
V dnešní době je velmi málo žen, které by s orálním uspokojením svého partnera měly problém, dokonce si to velmi užívají neb je to velmi velmi velmi vzrušuje (mluvím ze zkušenosti své a žen z mého okolí). Naopak vím opět z vlastní zkušenosti o existenci mužů, kterým se protiví uspokojovat orálně ženu a dokonce a to mě hodně překvapilo, je nijak zvláště nevzrušuje ani orální drážnění jejich penisu. Jedná se sice o menšinu, ale opravdu existují.
Neschopnost/ schopnost /ochota /neochota ženy dráždit svého partnera orálně může být způsobena mnoha vlivy, ať už se jedná o výchovu, povahu či kvalitu vztahu k partnerovi, vždy se bude jednat o pohled subjektivní. Sobectví je všeobecně negativní vlastnost týkající se mužů i žen, neřekla bych, že problematika oralního sexu souvisí se sobectvím coby vlastností většiny žen, tak jak to naznačuje J.H., který uvádí úsměvný příklad s popelnicí, nicméně nezmiňuje se, že by sám ženě někdy pomáhal s domácností nebo se vůbec zabýval tím, zdali je unavená nebo ne...docela by mě zajímalo jak vypadá to jeho modré z nebe neb jeho texty jsou cítit egocentrismem vysoké úrovně.


Hausmann x Lilith, kap. 1. -2.

14. dubna 2017 v 18:05 | Lilith |  Hausmannův mužský šovinismus x Lilith
Kapitola první - Typ fotbalista

Čtu si to po dlouhé době a už na začátku mám pocit, že je opravdu zbytečné to komentovat.
V této kapitole J.H. praví: "Jak známo, muži podnikaví, hraví nebo ti, kteří mají záliby a koníčky, jsou všeobecně přitažlivější než bezbarví ňoumové." a snaží se zde prokázat schizofrení jednání ženy při výběru partnera, ve smyslu, že ženy všeobecně dávají přednost mužům s časově náročným koníčkem, nejlépe sportovním (odtud typ fotbalista), který je díky dobré fyzické kondici přitažlivější než jiní muži, ale následně se snaží onoho nebožáka o tuto zálibu připravit nebo ji výrazně časově omezit. Což má podle J.H. pouze dvě možná východiska a to: záliby zanechat, čímž se však paradoxně onen muž stane pro svoji ženu nepřitažlivým, anebo v něm pokračovat a udělat si tak z manželky zlou nevraživou ženskou.

Ano, samosebou dáváme přednost zajímavým nebo aktivním mužům, ovšem že by byli všichni automaticky kvůli svému koníčku natolik vytíženi, aby neměli čas na svoji partnerku či rodinu je přehnané tvrzení, takoví muži jsou spíš výjimky. Možná J.H. pochybuje o schopnostech partnerské komunikace? Mezi seznámením a svatbou přece jen uplyne nějaká doba, během které mají partneři výbornou možnost se navzájem pořádně poznat, promluvit si o svých plánech do budoucna a určit si pravidla pro následné rodinné soužití. Mimo to i ženy mají své záliby, pro které potřebují svůj vlastní volný čas, takže kde je problém?
Jistě jsou muži a ženy rozumní a né moc rozumní, takže se buďto domluví nebo ne, ale těch co nejsou schopni se domluvit je spíš méně než více, tedy mám ten pocit.


Kapitola druhá - Jednotlivé komponenty sexu a typy mužů klasifikované podle nich

Podle J.H. se sex z hlediska mužů skládá ze tří hlavních komponent: Estetické, Dobyvatelské a Libidózní. Kde estetická stránka je jasná neb každý muž dá přednost typu žen, které ho přitahují, což prý bohužel okolnosti vždy neumožňují.

Libidózní typ zvaný "Sedlák" je muž bez dobyvatelských ambicí, který je spokojený s tím, co má doma a nemá potřebu to měnit. Mnohdy prý však bývá sám skrytým dobyvatelem a pokrytecky si namlouvá, že jím není. J.H. se domnívá, že v případě skrytých dobyvatelů se jedná o projev nedůvěry v sebe sama, nedostatku odhodlanosti překonat překážky spojené se sbalením nějaké nové ženské a vrozeného strachu z prohry.

Dobyvatelsko-objevitelský typ zvaný "Dobyvatel". Autor knihy s tímto typem evidentně velmi sympatizuje a nejspíš se s ním i ztotožňuje neb jej popsal s tak šťavnatou energií až z článku skoro odkapává sperma. Tudíž jsem se rozhodla vám tento popis zprostředkovat v původním autorově znění:
Dobyvatel výše zmíněnými jistotami opovrhuje. Do nekonečna opakovaným sexuálním stykem s jednou partnerkou by si připadal jako ten, co tvrdí, že nemá cenu jezdit nikam daleko na hory, když Krkonoše jsou tak krásné. On tvrdí, že Sněžka je pěkný kopec, ale nemusí celý život tisíckrát lézt jenom na něj. Na světě jsou stovky dalších, vyšších i nižších, dostupnějších i nedostupných štítů, které jsou pro něho stálou výzvou. Pro Dobyvatele je rozhodující drama a strategie lovu, rizika a nejistoty jsou pro něho kořením sexu. Prozkoumat neznámý terén pod dosud nenadzvednutou sukní je to, co jej v sexuální oblasti nejvíce zajímá. Poleze raději po shnilém hromosvodu za neznámou ochechulí, co do krásy či intelektu o mnoho zaostávající za jeho stálou partnerkou, se kterou by býval ve stejnou dobu mohl v klidu, kvalitně a hlavně zaručeně souložit, a přitom vůbec neví, jak to u řečené ochechule dopadne, či spíše ví, že na 80% to dopadne blbě. Tisíckrát se přesvědčil, že zkoumaný terén je prakticky všude stejný, a po tisící první se, puzen zřejmě geneticky zafixovanými rudimenty pravěkého lovce, rozeběhne za dalším neprozkoumaným objektem s myšlenkou: "Tohle ale bude určitě něco extra!" Přitom nepřestává mít rád svou stálou partnerku a vztah k ní žádný zálet neovlivní. Naopak, když se k ní zase vrátí, pochutná si na ní o to lépe. Nepřejedla se mu totiž. Přejíst se můžeme pouze jídlem, které konzumujeme stále a beze změny. Naopak, občerstven novým zážitkem, vrací se k ní s radostí a energií, které se Sedlák ve svém omšelém vztahu nikdy nedočká. A nakonec i sama Sedlákova manželka, přestože nahlas Dobyvatele odsuzuje, si v duchu říká: "To je, panečku, jinej mužskej, než ten můj pecivál!"

Závěr z autorova pera je taktéž velmi výživný, tedy si ho vychutnejte:
Závistivci obojího pohlaví nazývají Dobyvatele děvkařem, kurevníkem, nevěrným manželem, nezodpovědným člověkem atd. Nejvíce ale jeho chování odsuzují ženy, a to naprosto pokrytecky, protože většina z nich se stala někdy jeho obětí, i když slovo oběť se sem moc nehodí, neboť ji zajisté nic nebolelo a ve většině případů se k tomu dostala na pěknou večeři, výlet, koncert a Bůh ví, co všechno lovící Dobyvatel vymyslel. Proč ale ženy o Sedlácích pronášejí věty typu: "On ten její je takový ňouma, jak s nim může žit" nebo "Ten kluk, co jsem se s nim rozešla, byl hrozně hodnej, skoro až ťuňťa." Rozuměj - ťuňťa i ňouma je opakem děvkaře. Ideálem žen je tedy chlap, který zároveň není ani děvkař, ani ňouma, řečeno terminologií žen, ani Dobyvatel, ani Sedlák, řečeno terminologií naší. To je ovšem asi tak nelogický požadavek, jako třeba požadovat
po ideálním psovi, aby uměl pořádně kousat, a přitom byl bezzubý.

Sečteno a podtrženo, jak to vidím já:
Existují ženy a muži, kteří nemají potřebu podvádět své partnery, ať už proto že jejich sexuální apetit je velmi nízký nebo svého partnera natolik milují, že je myšlenka na nevěru ani nenapadne.

Pak jsou ženy a muži, jejichž libido je silnější nebo velmi silné, tedy myšlenky na sex s jinými muži či ženami mívají, ale neudělají to, protože buďto nechtějí svého partnera zradit/zranit nebo protože mají svědomí a uvědomují si, že by danou skutečnost nemuseli unést a celé by to mohlo skončit špatně. I v tomto případě se partneři mohlou velmi milovat nebo jen ctít.

Poslední skupinu mužů a žen bych nazvala sexuálnímy predátory. Jsou to lidé se silným libidem, kteří své touhy na sex s jinými partnery nedokážou potlačit a to i přes případ, že své vlastní partnery velmi milují.
Jeden takový je můj soused přes plot, často bývá na pracovních cestách, ženy dělí na šukatelné a méně šukatelné, přičemž šukatelnost jakékoliv ženy jakéhokoliv věku podle něj stoupá přímoúměrně s mírou jeho nadrženosti.

Nakonec této kapitoly bych ženy ráda upozornila na přiznanou realitu J.H.: To že vás mužský "balí", vůbec nemusí znamenat, že byste pro něj byla atraktivní, dost možná pro něj můžete být pouze neodolatelná svým neprozkoumaným klínem, navíc jen do doby než ho stihne prozkoumat...aneb ve stopách mého souseda, když je nadržený, jednou může být krásná kterákoliv...než ho z ní vytáhne.

Pány si dovolím upozornit na fakt, že pokud s vámi jde žena na rande, nedělá to kvůli večeři nebo divadlu, ale protože jste ji symatičtí a vidí ve vás potencionálního partnera. Výjimkou je žena sexuální predátor, které je jakkýkoliv kulturní program většinou ukradený úplně. To že ženu někam pozvete, by mělo být projevem vaší náklonosti, jakýsi tokací rituál během kterého ji ukazujete svůj zájem o ni, své schopnosti být dobrým společníkem a potencionálním rodičem. Jestli máte pocit, že si u žen večeří a lístkem do divadla kupujete její tělo k sexuálním hrádkám, tak to se naprosto mýlíte.


 


Hausmannův mužský šovinismus x Lilith

14. dubna 2017 v 14:05 | Lilith |  Hausmannův mužský šovinismus x Lilith
Už je tomu mnoho let, co mi můj bývalý přítel dal přečíst se slovy: "Jsem zvědavý co na to budeš říkat, protože ten člověk mi mluví z duše.", dílo Josefa Hasmanna (dále J.H.): Základy mužského šovinismu. Inu pustila jsem se do čtení a nestačila jsem vycházet z údivu. Hlavou se mi honily otázky typu: "Do koho jsem se to zamilovala?" nebo "Myslí to vážně nebo si ze mě dělá legraci? Určitě mě jen zkouší!"
Nezkoušel, nevtipkoval, myslel to smrtelně vážně.
Abychom vše uvedli na pravou míru, tak vám tohoto fanouška hausmannovského šovinismu přiblížím: Rozvedený 47 letý pán, relativně fešák sportovního typu, otec dvou dcer, cyklista s počínajícím rostoucím bříškem a problébem s erekcí. Žena ho prý opustila ani neví proč, každopádně byla sobec a taky ho absolutně neprávem nařkla z násilí, alkoholismu a nedostačujícího zájmu o rodinu. On jezdil pracovat na směny a né vždy měl volno, tak se přece nemohla divit, že když už to volno má, tak si půjde zahrát fotbal s kamarádama, no a když už s nima je, tak proč by si těch pár piv nedal. Zjistila jsem za krátko, že to znamená pět piv naráz v kteroukoliv denní dobu...i dopoledne, když přišel z noční. Aby se vyhnul sexu, šel raději nakoupit do jednoty, nakupoval až do oběda a stihl mezitím vypít "svých pět piv", což činil pravidelně. První byl nadšený, že s ním chodím do hospody, pak mě začal nechávat doma, s výmluvou že mě tam prý kluci nechtějí. Později jsem se dozvěděla, že se kluci ptali proč už nechodím a on mě před nimy začal pomlouval, jak jsem prý neschopná, nic neumím, ani vařit, že se hodím jen na šukačku. A já tak hloupě nechápala, proč nechce, abych mu vymalovala byt, když si stěžoval, že by to už bylo zapotřebí. Proč cokoliv co uvařím není dost dobrý, ať se snažím sebevíc. Byla jsem pak už tak zoufalá, že jsem před tím, než jsem mu jídlo předložila, dala ochutnat jeho kamarádovi, coby testovači kvality pokrmu...tomu chutnalo kupodivu vždy. Nakonec se se mnou rozešel, přestože mě miluje, ale ví, že už nechce mít děti a tak že by to nemohlo dobře dopadnout a je tedy lepší se rozejít dřív než si ublížíme ještě víc. Popravdě jsem z té zkušenosti byla dost zmatená až do doby než začali na povrch vyplouvat jednotlivé zákeřnosti onoho hausmanovce.
Několik let na to si z Běloruska dovezl mladou ženu se synkem předškolního věku. Nikdo se s ní moc nebavil, takže se cítila dost opuštěně, což mi potvrdila, když jsem s ní navázala přátelský kontakt. Ale netrvalo to dlouho a začala se mi vyhýbat. Jen občas mě se smutným výrazem pozdravila. Nejspíš ji mě zakázal, podobně jako mi kdysi vyhrožoval, "že jestli mu ten byt vymaluju, když on bude v práci, že se se mnou rozejde!" tak ji možná "řekl", že by se taky mohla vrátit do Běloruska....ale kdo ví.

Druhý hausmannovec v mém životě byl opět pohledný muž sportovního typu, vemi zachovalý padesátník. Prý je Hausmann hrozně fajn člověk a vtipnej (byl s ním několikrát horolezit/ nutno podotknout, že tento sporťák má slabost pro všechny významější osobnosti ve svém okolí) a na Hausmannovu obhajobu jsem se od zachovalého sporťáka dozvěděla, že mu ženské nikdy nedokázali nijak oponovat, cokoliv kloudného odpovědět na ty jeho šílené teorie mužského šovinismu.
Docela těm ženským rozumím, já taky úplně stratím řeč, když mě někdo překvapí nehoráznou nebo neuvěřitelně hloupou myšlenkou, kterou navíc propaguje coby pravdu či moudrost. Opravdu, úplně z toho oněmním.

Úvod do mužského šovinismu.
Úvod vyznívá ještě docela sympaticky, až na občasné "modelové" příklady "ženského iracionálního uvažovaní a chování", totálně vyvedené z kontextu. Např. J.H. řeší, že když muž opustí ženu, ženy si stěžují, že s nimy ten muž byl jen kvůli sexu. Ani ho nenapadlo položit si otázku, proč s daným mužem byla tedy ta žena a co od vztahu očekávala, místo toho se naprosto zcestně ptá a nazývá to objektivním, jestli tu ženu ten sex snad bolel, popřípadě proč s ním tedy spala jestli ano nebo toho muže neopustila dřív než on ji... Přitom mu musí být jasné, že většina žen hledá životního partnera a spí s mužem až když si myslí, že on je tím vyvoleným. Krom toho jsou ženy na své partnery velmi citově vázány a tedy velmi zranitelné vůči jakékoliv zradě z jejich strany.
Tímto modelem "modelových naprosto zcestných objektivncíh příkladů" je prošpikovaná celá kniha. Skoro to tedy vyznívá, jakoby měl autor velmi nízkou EQ - emoční inteligenci.

V rámci popisu nutnosti existence ženskosti vtipně nastiňuje fakt, že historie lidstva, až na dobu prehistorickou a tří významných žen novověku, je obdobím výhradně mužských projevů inteligence (vynálezy, činy, významná rozhodnutí). Jakoby si neuvědomoval, že žena byla po celou dobu patriarchátu až do minulého století brána a chápána v podstatě jako méněcenný majetek muže s mizivými právy a inteligencí. A to i přes to, že ty ženy které měli to štěstí a dostaly se ke vzdělání, dělaly co mohly, aby pozici žen a jejich práva ve světě vylepšily, ačkoliv jim to muži znesnadňovali legislativou i násilím, jak jen to šlo. Takže být vzdělaným mužem, což J.H. bezesporu je, vůbec bych nepoukazovala na omezenost, vlohy k násilí a bezpráví, které tvoří neodmazatelného souputníka historie patriarchálního zřízení lidské civilizace.

Ovšem musím s J.H. souhlasit, že radikální feminismus amerického typu, který se snaží smazat veškeré rozdíly mezi mužem a ženou je nejenže násilný, ale i nepřirozený a hloupý, v podstatě sebedestruktivní. Muži budou v průměru vždy fyzicky silnější a psychicky stabilnější než ženy, ženy zase citlivější a intuitivnější. Navíc je zapotřebí jejich přirozených rozdílů i kvůli rozmnožování(sexuální přitažlivost), tedy zachování lidstva. Ono úplně stačí, že se likvidujeme dobrovolně postupně svými vlastními vynálezy a bezohledností...


Nejúsměvnější na konec
J.H. přiznává, že existuje blíže nespecifikované procento mužů (co vím, tak se jedná o velmi slušné procento:-), kteří se s názory v jeho knize neztotožňují a degradují je na názory zakomplexovaného člověka. (Přiznávám, že patřím mezi ně, ale jsem žena, tak se to asi nepočítá.)
Na svoji obhajobu J.H. argumentuje, že mu jde o zastoupení mužské většiny, která s ním podle něho, jeho názor kupodivu sdílí.

V tom případě musím poukázat na pár zásadních faktů, a to:
- kdyby muži nebyli zakomplexovaní, nedrželi by uměle/"násilím" ženy v méněcené/podřízené pozici vůči mužům napříč věkům, dokud to bylo možné. Krom toho do teď nenastala "rovnost příležitostí/ platového ohodnocení" viz. můj článek "Rovnoprávnost na český způsob".
- Většina neznamená ti praví nebo správní... 1+1 nebude nikdy 3, i kdyby to v budoucnu tvrdila většina zdegenerované populace (doufám, že tato možnost nikdy nenastane). Navíc lidé k sobě, často přitahují podobně nebo stejně smýšlejíci lidi, takže to o zkušenosti J.H. nevypovídá nic zásadně směrodatného. Pokud tedy své názory nenechal projít nezávislým anketním průzkumem.

Dále J.H. naznačuje svoji kvalifikovanost v tématu knihy svým asi sexuálním úspěchem u žen? Nevím, nejsem si jistá, co přesně myslel "výčty úspěchů na ženské frontě". I v tomto případě ho zklamu. Ženy často dávají přednost neatraktivním, ale milým či vtipným mužům, v naprosto mylném domění nízké pravděpodobnosti jejich nevěry či rozchodu. V překladu si myslí, že ten či onen uboze vyhlížející jedinec, za ně bude tak vděčný, že ho ani nenapadne, aby je podváděl nebo se s ní dokonce rozešel...Bohužel opak bývá pravdou. Muži trpí přehnanou sebejistou v rámci dosažení sexuálního styku se ženou v absolutní nezávislosti na jejich fyzické či psychické atraktivitě. Většina mužů hlavně neatraktivních, vůbec neřeší jestli je v jejich možnostech danou ženu získat. Oni to prostě zkusí a buď to výjde nebo ne. Naopak často muži atraktivní, jsou naprosto zbytečně zatížení komplexy, co do možnosti získat partnerku.

Na závěr úvodu J.H. přiznává mezery ve svém díle, konkrétně že je velmi snadné provézt jeho kritiku. Což trošku zavání rádoby ochranným zaklínadlem, protože proč by někdo dělal něco, co je snadné, že? Tak já to dělám proto, protože názory obsažené v jeho knize neshledávám rozumnými, spíš ubohými a trošku se obávám, že by se jich mohli chytit tápající muži, což by mohlo ještě víc zpomalit růst kulturní úrovně naší společnosti. Krom toho jsem přesvědčena, že každý "správný" názor/fakt lze vyjádřit/obhájit, tak aby byl logicky nezpochybnitelný. Tedy by byla škoda nezvednout už tak dlouho ladem ležící, pořádně děravou, hozenou rukavici.

Někdo srší vtipem, svým způsobem i J.H., i když v jeho podání se jedná o alibismus hardcorového kalibru...Kritiku svých názorů ze strany zdravých mužů považuje za přetvářku s tím, že přece každý muž má problémy ve vztahu se ženami. Odpovídám tedy: Platí to i obráceně, i ženy mají více či méně problémy ve vztahu s muži, jde o to, jak velké a jestli řešitelné. Navíc existence vztahové problematiky nevylučuje schopnost si rozumět, žít spolu a být šťastní. Nějaký ten problém se najde vždy i u párů, které si většinou rozumí.


Kdo se chce zasmát víc, nechť nezapomíná číst předmluvy.
Předmluva k druhému vydání: "Fakt, že první vydáni bylo rozebráno během dvou měsíců, je smutným dokumentem toho, že diskutovaná problematika tíží mnoho lidi, hlavně mužů."
Opravdu, a žádný jiný důvod by to mít nemohlo? Časopis Blesk se taky vyprodá každý den a o kvalitě a pravdivosti onoho čtiva nemůže být ani řeč... Ona většina kontroverzních děl jde na dračku, myslím že to bude i tento případ. Někteří to koupí protože s ním souhlasí, někteří pro pobavení, někteří ze zvědavosti..."Základy mužského šovinismu" jsou totiž takový mužský "Srandokaps".

"Ženskou část čtenářstva kniha rozděluje ostrým řezem na dvě části. Na tu rozumnější, která se se mnou zásadně nepře, a na ty ostatní; které mě nenávidí a o kterých kniha de facto pojednává."
Ženy už přežily ledas co a navíc zjistily, že některé věci nemá moc smysl řešit. Řeší i neřeší rozumné i nerozumné, podle toho mají-li důvod řešit. Nemyslím si, že ty ženy, které se s J.H. přou, ho nenávidí. Mě nevadí, spíš mi příjde smutné, že jsou muži, kteří smýšlí jako on.

Rovnoprávnost na český způsob

13. dubna 2017 v 23:15 | Očima Lilith
Žijeme ve 21. století ve střední Evropě v České Republice. Všeobecně prý vládne rovnoprávnost mezi mužem a ženou a já se kupodivu často setkávám s praxí, která mě nesmlouvavě přesvědčuje o opaku.
Jeden můj známý mi vyrazil dech, když se vyslovil, že žena musí muže poslouchat protože velí ten kdo je jednak silnější a za druhé ten kdo má víc peněz, tedy muž. Takže žena buď to bude držet hubu a krok nebo ji mužský zmlátí.

Něco podobného jsem pak slyšela od vysokoškolsky vzdělaného manžela mé bývalé spolužačky. Ženy musí poslouchat a podřizovat se mužům, protože muži jsou silnější a prý schopnější. Zeptala jsem se ho jestli to opravdu myslí vážně, načež na to on zmateně přikývl a já následně dostala záchvat smíchu, čímž jsem ho smrtelně urazila a vyprovokovala k rozhořčenému kázání na téma přirozená nadvláda mužů nad ženami.

Další případ byl na štěstí mírumilovnější, ale vyrazil mi dech stejně. Potkala jsem známého, který vydělává kolem 20 tisíc korun čistého měsíčně, nemá maturitu, jen učňák, dělá svářeče. Netají se tím, že se v práci moc nepředře, poněvač si je vědom toho, že bude muset pracovat minimálně do šedesáti a nemá tedy v plánu se do té doby zničit, protože si chce důchod taky trochu užít. Ptal se mě jak se mám, co dělám, atd...tedy jsem se mu svěřila se svým zděšením z nemožnosti najít si v onom místě zaměstnání, kde bych vydělávala alespoň deset tisích měsíčně čistého, aniž bych musela za měsíc odpracovat dalších 40 hodin před časů. Ani jsem mu nestihla říct, že jsem si původně naivně myslela, že bych mohla této částky dosáhnout na částečný úvazek, když mi s nesmlouvanou vehementností skočil do řeči: "Tak to pozor, deset tisíc je tu na ženskou dobrý plat, to tu nikde mít nebudeš, tady mají ženské normálně kolem osmi tisíc. Pokud chtějí víc, tak musí jezdit makat na směny do Brna a to víš, to se jim až zas tak moc nevyplatí, když si spočítají, kolik projezdí." Pronesl tento svůj názor smrtelně vážně, aniž by se zarazil nad ubohostí svého tvrzení. Zůstala jsem stát jak opařená, když jsem zjistila jakým způsobem smýšlí tento člověk, který pořád skuhrá, jak má málo. Následně jsem si uvědomila, že jeho reakce vlastně vůbec překvapivá není, když si vezmu náznaky podobného smýšlení od jiných mužů v okruhu toho místa. Že zde nejeden mladý či už starší muž zůstává sám, protože se obává, že by ženu občas musel někam pozvat nebo by při společném životě platil do společné domácnosti víc než ona, protože ženské vydělávají příliš málo na to, aby to mohlo plnohodnotně pokrýt polovinu nákladů rodiny s dětmi!

Spousta mužů s kterými přicházím běžně do styku, by názory a chování mužů zmiňovaných výše pokládala za velmi omezené a je za naprosté primitivy, ale bohužel zastoupení těchto "primitivních" typů v naší společnosti je ještě dostatečně význačné na to, abychom ve vývoji rovnoprávnosti ustrnuli na mrtvém bodě.

Nedávno jsem shlédla film "Vyrobeno v Dagenhamu" a znovu jsem se upřímně zděsila, když jsem zjistila že ženy ve Velké Británii dosáhly platové rovnoprávnosti stávkou už v roce 1968, čímž nastartovaly platovou reformu ve skoro celé západní Evropě. Zatímco u nás vysokoškolsky vzdělaná magistra přinese domů z lékárny plat poloviční výše svého manžela, který se jen vyučil.
Tak špatně je na tom platová rovnoprávnost v České republice 21.století.

Na wikipedii jsem si pod heslem feminismus přečetla informaci, podle které jsou v současné západní kulturě základní hodnoty feminismu: rovnost pohlaví před zákonem či rovnost příležitostí, většinově přijímány a pokládány za správné . V praktickém životě však podle feministek vždy nedochází k jejich naplňování zejména v oblasti rovných příležitostí.[1][2][3] Kritikové na to ovšem namítají, že rozdíly v průměrných platech jsou způsobeny nižší produktivitou a využitelnosti žen na trhu práce.[4]
Jak to vidím, realita mluví jasně, feministky mají bohužel pravdu, v oblasti ohodnocení pracovních příležitostí o rovnosti pohlaví nemůže být ani řeč a zcela jistě to není využitelností nebo produktivitou žen na trhu práce.
A) využitelnost: Pracuje většina žen stejně jako mužů, kdyby nepracovali, vše by se ze dne na den zhroutilo...ženy jsou všude, bez nich by mnohá odvětví výroby ani nemohla fungovat.
B) produktivita: Mezi jednotlivými pohlavími jsou určité rozdíly, podle kterých mají jejich zástupci předpoklady k vykonávání různých povolání. Toto neplatí vždy, ve spoustě povolání nemá pohlaví jedince vliv na jeho schopnost či produktivitu v daném oboru. Naopak oproti tezi o nižší produktivitě žen (viz. výše) dokonce můžeme podle výsledků z praxe tvrdit, že v některých oborech je žena daleko výkonější/produktivnější než muž. Krom toho bývá často zodpovědnější a pečlivější.

Proč ženy tedy nadále vydělávají průměrně podstatně méně než muži? Třeba i proto, že si muži ženské práce neváží. Ženská práce byla přece vždy levnější, tak proč by tomu teď mělo být jinak, že?! Příklad: Moje známá má keramickou dílnu ve které zaměstnává další dvě ženy. Aby byly jejich výrobky prodejné, hodina práce je ohodnocena asi 60 Kč, často méně. Do krámku příjde muž, který je zaměstnán na vysokém postu, řekněme manažer, který vydělává nejméně 300 Kč/h, spíš o dost víc. Podívá se na zboží a mé známé oznámí, že to má drahé. A není to zdaleka jediný její zaznamenaný případ.
Muž řemeslník přijede vykonat nějakou práci, kterýkoliv řemeslník, je u vás doma třeba jen půl hodiny a chce 500 Kč, nikdo neřekne ani popel. Když se žena dožaduje třeba jen 100 Kč/h za specializovanou řemeslnou práci, dívají se na ni všichni jakoby snad spadla z višně.
Nechopnost žen docenit vlastní práci...ženy žijící staletí v patrialchální nadvládě mužského světa se naučili přežít s minimem, když počítají kolik za práci mohou dostat, si většinou neřeknou kolik nejvíc za to můžu mít, ale kolik nejmíň aby se jim to ještě vyplatilo. V případě že mají hlavní zaměstnání a k tomu jen přívýdělek jako koníčka, to platí dvakrát, protože si jako bonus od práce odečítají náklady na energie, prostor a coby plus pro sebe berou klid a pohodu vlastního domova, čímž zaroveň devalvují práci jiných žen, které tu samou činnost vykonávají jako hlavní výdělečnou na živnostenský list. Ženy se prostě ještě nenaučili ocenit svoji práci a mužům a vládě to vyloženě vyhovuje, takže změnu jen tak samu od sebe očkávat nemůžeme.

Opět, aby nedošlo k nedorozumění, toto se netýká všech pracovních pozic, jen většiny, například ženy na vysokých manažerských nebo specializovaných postech jsou na tom asi obdobně jako jejich mužští kolegové. V některých povoláních dokonce platí opačná gengerová diskriminace...modelky a prostitutky vydělávají víc než jejich mužští kolegové. Na to by mohl nejeden vtipálek namítnout, že "vagína" vládne světu... jenže co si budeme namlouvat, to by byla opravdu slabá vláda při výčtu všech možný pracovních pozic.
Za povšimnutí stojí, že nejlépe placené pozice mají co dělat s mužskou zábavou, což je sport a pornoprůmysl. Ano já vím, i ženy jsou konzumentky pornoprůmyslu, ale co si budeme nalhávat, zdaleka ne tak velkým, jako muži, což je patrné i na orientaci nabízeného erotického zboží.

Prostě vše nasvědčuje tomu, že tento svět je hlavně mužský. Je sice spoustu žen a také navíc podnikatelek, které ve svém oboru dokázaly uspět a dokonce i docela dost mužů, které je v tom podporují, ale když se kolem sebe objektivně rozhlédnete, svět by musel nutně vypadat jinak, abychom mohli prohlásit, že nastala rovnoprávnost pohlaví na poli příležitostí zejména těch pracovních.
Ve filmu "Vyrobeno v Dagenhamu" vypráví představitel odborů hlavní hrdince, jak těžký život měla jeho matka samoživitelka jen kvůli tomu, že musela dvakrát tolik pracovat, aby je jakž takž uživila. Snaží se ji tím ukázat nespravedlnost světa a nabádá ji, aby s tím něco udělala, že bojuje za práva všech žen, nejen těch svých. Já bych k tomu ještě dodala, že zatímco se musí ženy hodně snažit, aby uživily své rodiny v případě, že na to zůstaly sami, v protikladu k nim se hospody plní muži všech dospělých věkových kategorií, kteří si můžou dovolit utrácet své nadbytečné peníze ať už tam nebo za jiné nákladné koníčky a opravdu si nemyslím, že by to tím, protože by muži byli schopnější, jen prostě i mladý muž bez zkušeností sežene snáz a lépe placenou práci než žena v jakémkoliv věku se zkušenostmi, což si myslím je hodně špatně.

Významná feministka 18. století Mary Wollstonecraftová (1759-1797) vydala roku 1792 knihu Obhajoba ženských práv (Vindication of the rights of woman), ve které pokukazuje na skutečnost, že ženy jsou do své role tlačeny prostřednictvím společenských tradic a výchovy.
K problému společenské nerovnosti žen pak přistupuje jako k otázce morálky a kulturní úrovně společnosti.[5]

Co z toho vyplývá? Že má naše společnost kulturně a morálně ještě dost co dohánět!



  1. http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/platy-v-cr-muzi-berou-v-prumeru-27-942-kc-zeny-21-302-kc_227554.html
  2. Skočit nahoru http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Gender_pay_gap_statistics
  3. Skočit nahoru http://www.mpsv.cz/files/clanky/12200/5_zprava-o-rovnosti_priority_15-9-2011.pdf
  4. Skočit nahoru http://www.thedailybeast.com/articles/2014/02/01/no-women-don-t-make-less-money-than-men.html
  5. Wikipedie, "feminismus"

Za degeneraci mužů může žena!?

11. dubna 2017 v 23:44 | Lilith
Přečetla jsem si článek: http://ona.idnes.cz/jirina-prekopova-zeny-se-meni-v-chlapy-deti-jsou-chudaci-muzi-degeneruji-1o6-/spolecnost.aspx?c=A170406_151416_spolecnost_jup

Ve kterém paní psycholožka Jiřina Prekopová viní ženy z degenerace/neschopnosti mužů a nabádá je, aby svými muži manipulovali "omaminkováním" tedy použitím mateřské lásky, čímž by se mělo vše napravit.
Opravdu si nemyslím, že by to v dnešní době mohlo fungovat, navíc ženy potřebují mít v muži partnera a oporu a né jen další dítě za které by měli být navíc zodpovědné.
Ženy po mužích nechtějí nic víc, než jen to aby fungovali jako partneři nebo manželé, popřípadě otcové, což v překladu znamená, aby ženě pomáhali.
Mimochodem právě generace "omaminkovávačů" vychovala první generaci s vysokou rozvodovostí...
A jak je to možné? Podíváme-li se do historie, zjistíme, že od chvíle co matriarchální společnost přešla k patriarchální, se žena musela hodně snažit, aby vůbec byla uznána za plnohodnotnou bytost. První se měla jen starat o domácnost, děti a muže, muž měl hlavně zaopatřit rodinu, což jakž takž fungovalo. Když pak bylo rozpoznáno, že je žena schopná a výkonná, společnost na ni kladla čím dál větší nároky..., takže se o zaopatřování rodiny muž s ženou rozdělil, ale celá péče o domácnost zůstala jen na bedrách ženy. Ta se musela naučit zvládat dvakrát víc práce. Naopak muži dost často lenivěli a nechávali na ženách čím dál víc i ze svých zbylých povinností, až se žena v podstatě osamostatnila. K tomu všemu bohužel spoustu mužů žilo/žije v mylné představě, že coby hlava rodiny je ženě nadřazena a to je další problém, protože nikdo rozumný se nenechá buzerovat někým, kdo mu život neusnadňuje, ale naopak stěžuje. Žena velmi ráda vytváří teplo domova, když ji na to zbývá čas a je šťastná, to je tehdy, když je jí její muž oporou a ona nemusí plnit povinnosti za dva.
Krom toho problém degenerace mužů nezačal až v momentě, kdy rozvedené ženy sami vychovávaly své děti, jak tvrdí paní psycholožka. Logicky něco muselo způsobit, že si muži a ženy generace, kterou ještě vychovávali "omaminkovávači", přestali rozumět v partnerském/rodinném životě, což vedlo k masivní rozvodovosti. A co to bylo? Opět nároky, NÁROKY RODIČŮ, kteří k chlapečkům přistupovali stále stejně, ti měli vzor ve svých otcích. Jenže každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, takže i holčičky začaly být vedeny ke studiím a ambicióznosti. Aby nebyl prostor pro mužský alibismus: rodiče jsou matky a otcové, tedy ŽENY i MUŽI). Svět se přirozeně vyvíjí a když vývoj postupuje jen jednostranně a né oboustranně nastává problém. A neznamená to, že by se ženy nesnažily se svými muži vyjít a pomoct jim... jenže je velký problém pomoct vzpurnému egoistickému člověku se zažitým pocitem nadřazenosti, který navíc dosáhl věku dospělého jedince. Samozřejmě se tento problém nedotýká všech, buďme spravedliví, jsou muži a ženy moudří a né moc moudří, chybují obě strany a nikdo není dokonalý.
Dále si nemyslím, že by za vysokou rozvodovostí následné generace stál chybějící mužský vzor, ale spíš špatný mužský vzor.
Jako důkaz omylu teorie chybějícího mužského vzoru předkládám příklad: Kamarádka má muže, který vyrůstal v kompletní rodině, kde otec je omezený vulgární diktátor, který má vždy pravdu a matka jen tiše plní všechny své povinnosti a hlavně miluje svého muže a děti. Výsledek? Dva synové diktátorského typu, neochotní ke kompromisu, neschopni uznat svoji chybu a omluvit se...naprosto "ideální" materiál do dalšího rodinného života :-) Příkladů by bylo spoustu, ale jak jsem zmiňovala výše, netýká se to všech mužů a krom toho i z rozvedeného manželství vyrůstají muži schopní zakládat naprosto mírumilovně fungující rodiny, často naopak toho nejsou schopní muži vyrůstající v kompletních rodinnách. Takže rozdělit lidi podle toho jestli vyrůstali s mužským vzorem nebo bez něj je totální nesmysl, na schopnost být dobrým rodičem tato dispozice nemá žádný zásadní vliv.
A co se tím vším snažím říct? Řešení logicky není a nebude v tom, že jednomu život ulehčíte a druhému o to víc na povinnostech přidáte a ještě na něj naložíte veškerou zodpovědnost. Věci fungují dlouhodobě jen za předpokladu vyrovnanosti. Každý má předpoklady k něčemu, jde o to se tedy o povinnosti podělit a stejně tak i být schopný nést zodpovědnost sám za sebe. Přepracovaný tvor má totiž jen dvě možnosti a to buď to onemocnět vyčerpáním a následně umřít anebo si odlehčit...a to přesně udělali ti kteří se rozvedli, udělali tak svůj život snesitelným, když už nebyla jiná možnost....
V článku totiž paní psycholožka bagatelizuje i rozvody, má pocit, že se lidé nesnaží najít řešení a rozvádí se kvůli melichernostem...ten pocit nemám, ale co pro někoho může být na hranici pudu sebezáchovy, pro druhého možná může být prkotina.
Dále nabízí mužům post oběti, což se jim samosebou líbí víc než si přiznat své pochybení a něco s tím dělat... To vidím jako zásadní chybu, protože když nebudete dítě vézt k zodpovědnosti, vyroste vám z něj rozmazlený egoistický spratek, který je nepřizpůsobivý a vůbec nepřipouští možnost vlastní omylnosti a přesně to je ten případ "mužů zničených ženskou emancipací".
Navíc je vyložený alibismus házet vinu za chyby jednoho na druhého...krom toho ženy nemůžou nést všechnu tíhu světa donekonečna.
!!!Upozornění: Neberte tento příspěvek automaticky osobně!!!

Do duše /Úvodem

11. dubna 2017 v 18:53 | Lilith |  Do duše..
Co jsem se narodila pozoruju svět kolem sebe, lidi, věci, jednotlivé zákonitosti, prostě všechno co je možné postřehnout. Informace pak třídím a vyhodnucuju je. I malý človíček velmi brzy pozná, co je dobré a co špatné, co by se dělat mělo a nemělo. Takže mu neunikne, že lidé dost často říkají něco jiného než dělají a že to není dobře. Jenže se jako malé dítě nemůžete postavit všem autoritám kolem sebe, takže vznikají první problémy aniž byste se o ně zasloužili. Moc dobře nejde upozornit rodiče, učitele nebo jiné dospěláky,na to že se chovají hloupě či nesprávně nebo že jen jednoduše nemají pravdu. Lidé kolem nás se různě kroutí a tím nutí i vás kroutit se podle jejich přesvědčení nebo spíš, jak jim to vyhovuje. V zápětí po vás však vyžadují férové chování a vy nevíte, co tedy máte nebo nemáte, musíte se začít rozhodovat, jestli jednat správně a očekávat potrestání anebo ve své podstatě špatně, ale bez újmy. Neustále jsme stavěni před dilema kterou cestou jít a přitom není na výběr žádná pořádně správná.
Morální systém upadá a svědomí se stává něčím, co by se dalo nazvat šafránem současné doby. Dělá se mi špatně z toho, jak málo co funguje, tak jak by mělo. Nespravedlnost se servíruje každodenně ve větším než snesitelném množství. Lidé jsou nemocní a taky přestávají fungovat. Ono nejednoho člověka vysílí, když nemá dlohodobě pevnou půdu pod nohama a začne si uvědomovat, že statní zřízení tu není proto, aby ho chránilo, ale spíš co nejúspěšněji podojilo, nejlépe tak, aby umřel v momentě, kdy by měl jít do důchodu, čímž by velmi pomohl ekonomice naší země. Trošku mi to připomíná knihu Farma zvířat od Orwella.
Sama jsem z toho všeho nemocná. Pořád musím něco řešit, nějaké problémy, lidi se čím dál víc přizpůsobují systému spletitých nepravostí čímž se aktivně podílejí na jeho vytváření, takže vzniká čím dál víc nových problémů. Pojídači antidepresiv se množí jak houby po dešti a stejně tak návštěvníci psychologů.
Lidé kteří si stále ještě drží morální hodnoty a snaží se podle nich žít, čím dál víc naráží... Politická vláda si svým zvláštním způsobem vychovala masu průměrných občanů, kterou velmi jednoduše ovládají pomocí (dez)informačních médií. Tyhle zpitomnělé občany pak štvou proti lidem, kteří si zachovali zdravý rozum a brání se seč mohou proti nadměrnému omezování svých občanských práv.
Nevím moc co s tím, nechci aby se náš svět jen hroutil a bohužel si nemyslím, že to sama dokážu zachránit, ale myslím, že by se mohlo podařit to zvrátit k lepšímu, kdyby si lidi pomáhali a snažili si navzájem otevřít oči. Ne násilím, urážkama a obviňováním, ale prakticky, vstřícným přístupem. Mám kamarádku, která lidi kolem sebe učí, že není dobré na hrubost reagovat hrubě, že se tím člověk sám snižuje na úroveň onoho hrubce. Má pravdu, hrubostí dosáhnete zase jen hrubosti, ale máme na výběr, můžeme svýcm slušným a vstřícným přístupem ovlivnit lidi, kteří ještě nejsou úplně zkažení, tak trochu je výchovně zahanbit sebou samým. Funguje to, tedy na mě to zapůsobilo. Nechci, aby to znělo naivně utopicky, ale i kdyby jen po troškách můžeme svět kolem sebe měnit k lepšímu. Tak neváhejte, budete to dělat pro sebe, popřípadě pro své děti, pokud nějaké máte nebo je plánujete. S lépe fungujícími lidmi, by bylo méně problémů a všem by se nám mohlo žít líp ...

Kam dál